Pseudoton dešťový

Pseudoton je útvar, který si hraje na fejeton, nicméně s ním má společného pramálo. A to čistě proto, že není podmíněn jakékoliv psavecké kontrole a disciplíně.
Tyto věci píšu z důvodů filtračních a z důvodu toho, abych za den měla aspoň něco odepsáno.
Nicméně cosi v jejich spontánnosti mi říká, že by se čtenářovo oko nemuselo urazit.

3. 8. 2014

Bouřky se sbíhají k naší vsi rychlostí šakalů na kolečkových bruslích. Radar je celý červený, což si odmítám vykládat jinak než, že se stydí. Jak jinak mapovat léto, než s pomocí dešťového pseudotonu.

Je takřka pravidlem, že když se lopotím s odporně odbornými knihami, panuje venku nádherné počasí. A co by toto pravidlo dělalo bez svého věrného parťáka – lijákovitých prázdnin. Prozřetelnost zřejmě usoudila, že když mám dost času, tak si klidně můžu počkat, až přestane pršet.

Zákeřnost tohoto sezónního načasování nesahá ani po malíčky načasování cirkadiánnímu. Je zajímavé, že se v rámci dne déšť trefí spolehlivě do té doby, kdy není vítán.

Například poté, co se upocená vracím ze zalité zahrádky. Nebo v době, kdy jsem na cestě domů z místa, kam mi bylo zatěžko tahat deštník či jinou voděodolnou výbavu. Nemluvě o posečených polích, neposečených trávnících a kočkách, které si vyrazily na vycházku.

Liknavost deště, a bouřkového zejména, je ovšem ještě horší.

Když si během parného léta vyrazím s černou nepromokavou bundou do lesa, můžu se spolehnout na dvě věci. Že mi slunce upraží hýžďovou krajinu, protože mám kolem pasu ovinutý velký nepromokavý lapač fotonů. A že nezaprší, respektive mi o čelo pleske jedna kapka, když vejdu zpátky na dvůr.

Zmínila jsem se o dešti bouřkovém. Jeho otálení je nanejvýš iritující právě v onom tichu před bouří. Tedy době, kdy je dusno a vzduch je tak těžký, že nám snad chvílemi nebe padá na hlavu. U Teutatise! To se pak táhne nejen asfalt, ale i myšlenkové pochody. A ty v tomto ohledu nikdy nepatřily k Boltům.

Dostala jsem se k bouřkám, byla by škoda je opustit.

Mé meteorologické znalosti se omezují na to, co mi paní Zárybnická a její kolegové řeknou. Tím snazší je pro mě označit bouřky za nevychované. Když už ty blesky mě mně vyvolávají paranoidní sklony k vytahování spotřebičů ze zásuvek, nemusely by aspoň dělat takový kravál.

Ačkoliv na kravál mnohdy stačí i slejvák jako takový. Ťukání do keramických tašek a jemné troubení v okapu je sice romantické, ale mlácení do střešních oken a parapetový dubstep mě nebere. Plus se mi z toho všeho zurčení chce pořád na záchod.

A zajímalo by mě, kterej blbec vymyslel kroupy.

Nemyslete si, že jsem vůči dešťovému povětrnostnímu vlivu nějak zaujatá. Právě naopak. Nic nemám radši, než spořádaný, neobleskovaný déšť. Vyčistí nádherně vzduch od prachu i od lidí a pak je radost dýchat.  I takové zmoknutí je osvěžující mikromasáž.

Ale když, jako teď, pořád do něčeho mlátí ta blbá přírodní elektrika a z nebe jako by na mě lili kýbl, tak to teda ne-e. To jsme si, Matko Přírodo nedomluvily.