Je nejvyšší čas publikovat frustrované výkřiky do tmy, dokud mohou být považovány za mladickou nerozvážnost. Předesílám, že účelem této básně není čtenáře urazit, ale spíš ho... řekněme vyburcovat.
Národe, národe, cos to zas vyvedl?
Voly jsi odvolil, k obědu zasedl.
K večeři pustil sis zprávičky na Nově,
„Vůdci“ tam házejí furt bobky po sobě.
Štve tě to, vypneš to, kdo by to vydržel,
vždyť žerou bifteky a kážou petržel.
Jak se tam dostali? Někteří na kapsu,
zbylýms ty, občane, nadělil po hlasu.
Když začli vyvádět, nechals je vřískat.
Mlčel jsi, chrněl jsi, teď si chceš stýskat.
Jestli se nevzchopíš, nezměníš žití,
zůstanem trčeti v evropské... síti.
Hodně dobrý, nechceš se přeorientovat na satiru? Nebylo by to od věci :D...
OdpovědětVymazatJá se na satiru přeorientovávat nemusím, já jí žiju.
VymazatDěkuji za zastavení. :-)
No, pokud bych se měla položit za příklad, tak jsem velmi dobře věděla, že politici se obvykle chovají jako... no, politici, ale že to bude až tak hrozný, to bych si tedy nepomyslela...
OdpovědětVymazatOna ale i slovo "hrozný" v sobě ovšem nese špetku relativnosti. ;-)
Vymazat