Někdy se musím rozepsat o svém omezeném vkusu na poezii. Prozatím jen řeknu, že nemám ráda básně tzv. spíchnuté za pět minut. Přesto jsem se o jednu takovou pětiminutovku pokusila:
Běží ten čas
jak větru dech,
míjí pak nás
jak na křídlech.
Chytni jej teď,
kdy umíš snít,
přímo též hleď,
svět můžeš mít,
budeš-li chtít.
Ty klidně můžeš psát i ty rychlovky. :-)
OdpovědětVymazatÓ, kéž by! Ale jako vždy děkuji. :-)
OdpovědětVymazatThis is so old.
OdpovědětVymazat