neděle 28. srpna 2011

Osidla literárních serverů

Malé zamyšlení nad amatérskými literárními servery, jimiž jsem dosud prošla.
Ti, kteří rádi píšou mi jistě dají zapravdu, že se občas do takového společenství zaregistrovali (nebo o tom aspoň uvažovali. Ono totiž téměř anonymní blogování (jako například toto) má onu nevýhodu, že mu chybí zpětná vazba. Pokud se nějaká objeví, je to často něco tohoto typu: “Júú, hezů blogísek. Hlásneš pro mně v soutěši?” Takové společenství lidí, co se psaním zabývají, to je koneckonců jiná. Tak proč to nezkusit?
Ačkoliv jsem zastáncem myšlenky, že amatérské literární servery jsou skvělá věc, musím se přiznat, že mě zklamaly.
Začínala jsem na literu.cz. Tyto stránky mají výhodu svobodného publikování, autor si tam může hodit kolik příspěvků chce a kdy chce. Bohužel důsledkem toho je server zahlcen nízkoúrovňovými texty, mezi nimiž se kvalita těžko hledá. Váš příspěvek brzy zapadne, aniž byste dozvěděli nějaký názor, a aby jste uspěli, musíte si vybudovat síť čtenářů. Ne, to opravdu nebylo pro asociála mého typu. Kéž bych jen znala způsob, jak se odtamtud smazat.
Pak přišlo saspi.cz, které považuji za jeden z nejlepších podobných serverů vůbec. Vždycky tam máte zajištěný názor aspoň jedné fundované osoby – redaktora – a i další komentáře bývají většinou na úrovni. Naneštěstí s tím souvisí i doba, kterou musíte čekat, než váš příspěvek publikují. Jenže stejně jako všude i na saspi chybí čtenáři, zvláště pro prozaické věci. Autoři často jen pošlou svůj příspěvek k publikaci a jdou. Upřímně řečeno, já už tam často nechodím, a i když se náhodou objevím, málokdy čtu a ještě méně komentuji. Ono když asi čtvrt hodiny dáváte dohromady kvalitní komentář, který by upozornil na chyby a zároveň nehanil text, někdy dokonce chválil, a autor daného příspěvku se na to nenamáhá odpovědět… Ale tento fenomén není na saspi zase tak častý, to bych mu křivdila. Jen jsem si na to zkrátka vzpomněla.
Nyní se podívejme na písmáka (pismak.cz). Tento web je něco mezi saspi a literem. Je to jeden z nejstarších serverů a má stovky uživatelů. Publikujete sami, ale máte omezený počet publikací. Je dohodou, že na jeden příspěvek byste měli dát 10 komentářů, ale toť vše. Próza zde bohužel nemá příliš místo, stejně jako jinde, zvlášť když má víc jak tři normostrany. Co se komentářů týče, je na ně štědřejší než saspi, ale máte stejnou šanci na kvalitní jako na nicneříkající ohlasy. Popravdě řečeno, asi jsem tomuhle místu nedala pořádnou šanci, přesto mám v úmyslu se v brzké době smazat. Škoda.
Pak tu bylo ještě jedno šílenství  v podobě mezinárodních stránek, ale už ani nevím jakých.
Nevím, asi jsem příliš náročná. Mé představy o ideálním literárním serveru jsou asi takovéto: Pohybují se zde jen oduševnělí lidé, kteří vám pod příspěvky nepíšou blbosti. Nejsou ty ale také arogantní přechytralci, co vám v pohádce O hnědém a bílém hříbátku najdou rasistický podtext. Neexistuje zde poezie ve volném verši a pokud možno není tu poezie vůbec. Publikace je podmíněna určitým počtem komentářů i časem, takže každý tu musí číst a nástěnka není zahlcena. No, a samozřejmě je zaměřen na fantasy. Pcha!
V závěru této filipiky však musím konstatovat, že každý z jmenovaných serverů mi dal hodně. Naučil mě hledat kvalitu a též něco o řemesle. Potkala jsem tam pár talentovaných lidí a měla příležitost poučit se od mistrů. Dozvěděla jsem se, jak elegantně přijímat kritiku a jak ji stejně uhlazeně rozdávat. Suma sumárum, literární servery, to je něco, čím by si měl projít každý, kdo to s psaním myslí vážně.
Ráda bych tímto poděkovala všem, kteří pod některým z mých výplodů nechali smysluplný komentář, speciálně mé kolegyni Alasëe, která už musela z mých textů vytrpět ledacos. Díky.
Jen pro zajímavost: Na tomto příspěvku testuji přístup k blogu z programu Windows Live Writer, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.         

10 komentářů:

  1. No, zavítal jsem sem... a poněvadž už nevím, kam by se ti dalo napsat:-)) na saspi, žádné tvé příspěvky, na písmáku, jsi mi napsala, že se mažeš:-))) Tak snad tě ulovím tady:-)) Mě písmák nenadchl ani nesklamal, co se týká saspi je to kvalitní servr, ale bohužel u všech podobných v současné době dochází k totálnímu útlumu (navštěvoval jsem původně totem, pak saspi a pak jsem dvě povídky poslal do písmáka) a upřímně, totem, kde jsem měl dříve návštěvy čítající 500 po zveřejnění naposled skutečně desítky návštěv (to není o kvalitě nebo nekvalitě povídek) a písmák mě ani nezaujal, ale upřímně řečeno nemohu říct, že sklamal... a ke své hrůze jsem zjistil, že i saspi má výrazně nižší množství návštěv i povídek... na soukromém servru, kde také inzeruji, mám za rok na povídku 400-500 návštěv, což nemáš šanci na žádných z těchto servrů...takže zbývá to zkoušet na soutežích.... Jinak piš (v dětských dívčích zápisníčcích bylo nebo tě sní myš:-)), skutečně to má cenu:-))) A pokud budeš chtít, pošli mi své literární dílka na můj soukromý email : LaurentCellier@centrum.cz a pokud budeš o to stát, pošlu ti své literární pokusy:-))) Na saspi se nyní během dvou měsíců chystám zveřejnit svoji poslední povídku pro CKČ (zkončila 16-17 z 49-50? v kategorii krátká povídka, no... i pro její provokativnost se nedivím:-))) Ale já rád provokuji:-)))

    OdpovědětVymazat
  2. Možná, že se zkusím zmírnit tvé rozčarování a třeba i trochu přidat. Problém literárních servrů všeho tohoto ražení je v tom, že dávají prostor pro autory a skutečně každému bez nějaké zaměřenosti na kvalitu... je to dobře i špatně:-))) I kdybys napsala vynikající povídku, tak to poslední, co bys mohla čekat, je skutečně kladná odezva, pokud čtenář k tomu není donucen (ty pochválíš mě a já tebe), spokojený čtenář totiž nepíše... píše naštvaný nebo prudič:-))) Problém u servrů tipu saspi, písmák je v tom, že i velice kvalitní povídka, poezie zapadne... Je to o krátké době, kdy je na výslunní a pak zmizí čtenářům z dohledu a pokud to není někdo známý, tak skončila po měsíci dvou v propadlišti dějin:-))) Ale o tom je celé psaní:-)))

    OdpovědětVymazat
  3. Když už žehráme na tu malou komentovanost (což dělám občas taky), musíme sáhnout do svého vlastního svědomí, které dobře ví, že my taky nekomentujem, protože to chce čas a jistou dávku snahy (což už jsi prakticky napsala).
    Řekněme prostě, že už jsme z období literárních serverů vyrostly. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ideální literární server je jen iluze, sen, který se asi nikdy nepodaří vyplnit. Vždycky tady bude více těch, kteří píší, než těch, jež komentují. Ono totiž dobrá kritika je umění. Musíte ji vytvořit tak, aby usměrnila pisálka na správnou cestu a zároveň, aby mu dodala další síly do psaní. Říct někomu, že píše jako pětileté děcko není kritiky. Ostatně stejně jako 'dobrý'.

    Pokud by takový "ideální" literární server vznikl, tak jedině v uzavřené komunitě na pozvánky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, pravda. A nejsmutnější je, když se nikdo o dobrou kritiku ani nepokusí.

      Uzavřená komunita - to by znělo jako dobrý plán. Ale jaká by měl takový klub kritéria... "Kdo nevyhrál 100x za sebou Cenu Karla Čapka ať sem neleze." :-D

      Vymazat
  6. Zdravíčko. Ono problém literárních servrů není ani tak komentáře, jako spíše to, že se v podstatě příspěvky nečtou... a tento trend je rok od roku větší a větší. Samo o sobě vypovídá, kolik procent mladých lidí na střední škole vůbec čte. Pokud se zvěřejní statistika, že víc jak polovina (u chlapců - u dívek je to lepší, ale ne moc) nepřečte za rok ani jednu knihu, a tak 10-15% čte pravidelněji, je víc než vypovídající... Skutečností je, že z obrazovky se špatně čtou delší texty. Sám jsem považoval jako přijatelné tak 3-5 stránek, ale nevýhoda takhle krátkých povídek, je prostě jejich krátkost a člověk než se začte, text skončí.... U příběhů na pokračování na literárních servrech je to ještě složitější... x autorů píše x děl a nikdo se v tom pořádně neorientuje...

    Laurent

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím, Laurente, ráda Tě po čase opět vidím.
      V tomto ohledu ti musím dát zapravdu, sama mám v tomto ohledu černé svědomí. Málo, málo čtu. Málo, málo píšu. Teď když honem musím dohánět povinnou četbu k maturitě, jsem jako v nebi. Číst prostě musím a je jedno, že na to není moc času.

      Vymazat
  7. Zdravíčko po mnoha letech. Co tvá tvorba? Nebo zůstala v propadlišti dějin?

    OdpovědětVymazat