Studijní nasazení

Neveselé svědectví o studijním přístupu toho procenta studentů, které se odmítá učit i to, čemu se chce v budoucnu věnovat. Nenapadají mě konkrétní příklady, ale jistě jich bude dost. Báseň je z 3. 5. 2011, kdy jsem jakožto nehumanitec “trpěla” na hodinách práva.

Intenzivní simulantóza

Blíží se podzim a s ním i zákeřné choroby. Proč bychom se ale na tuto smutnou problematiku nemohli podívat trochu zvesela, dokud tedy můžeme…

Studentská odysea

Jen málo studentů a žáčků považuje školu za místo, kde by svůj čas trávili s chutí. Přesto ho tam tráví mnoho. Někdy to člověka otravuje, někdy skoro “ničí”. Zvláště když už tak nějak tuší, čemu by se chtěl věnovat a co je pro něj “zbytečné”. Takže jak takový pobyt ve škole přežít? A je vůbec ono přežívání ten správný přístup?

Magický mač

Zvykla jsem si tuto povídku nazývat blbůstkou, neboť jí vskutku je. Jde o takový malý experimentální kousek, jehož sepsání podnítilo nadšení kolem MS v ledním hokeji 2010. Troufám si tvrdit, že se pobavíte, takže vám (ano, i Vám) s klidným svědomím přeji příjemné čtení. (Povídka je součástí sborníku Rytiny III.)

Osidla literárních serverů

Malé zamyšlení nad amatérskými literárními servery, jimiž jsem dosud prošla.

Idea věku

Někdy se musím rozepsat o svém omezeném vkusu na poezii. Prozatím jen řeknu, že nemám ráda básně tzv. spíchnuté za pět minut. Přesto jsem se o jednu takovou pětiminutovku pokusila:

Proč začít psát fantasy?

Ano, proč vskutku? Vždyť jde celkově vysátý žánr, hemží se to v něm braky a narušenými lidmi. Není v něm logika. Navíc postrádá vizionářství sci-fi literatury a vůbec v tom není prestiž. Přesto se najde spousta lidí, kteří si ve fantastice libují. Patří k nim i má maličkost. Snad společně odpovíme na otázku, jež je titulem tohoto příspěvku.

Ve stopách starce

Jsem toho názoru, že neumím psát povídky. Přesto se o to pošetile pokouším znova a znova. Tento pokus pochází z loňského října a najdete ho kupodivu taktéž ve čtvrtém sborníku soutěže Rytiny (www.rytiny.cz), a to na devátém místě.

Tančila requiem

"Patetické, imaginativní, nedospělé, smutné, melancholické, hororové, zajímavé, alegorické, ponuré, krásné, tajemné." Aneb jak se vyjádřili mí literární kolegové. Já osobně k této povídce chovám smíšené pocity... Řekněme, že mě neustále překvapuje. V tom dobrém i zlém smyslu.

Mimo jiné jde o vítězný kousek z nepříliš prestižní soutěže zvané Příbram Hanuše Jelínka (2010).

Kur jako kur

Poměrně starší záležitost (cca loňské léto), spontánní reakce na náhlou potřebu psaní. Podle toho to taky vypadá.

Zelená múza

Taková malá pointová jednohubka. Jde o jednu z mých prvních miniatur, pokusila jsem se do ní vložit tolik umu, kolik jsem měla k dispozici. 

Věnováno mé první a nejlepší čtenářce, proto to odmítám špinit standardní sebekritikou. ;-)

Exitus nového věku

     Povídka v tónech šibeničního humoru, která mě přivedla k úvahám, z čeho by si člověk měl či neměl dělat legraci. Došla jsem k závěru, že smích je jediná účinná zbraň proti strachu. No ale dosti filozofie. Přiznávám, že toto dílko neprošlo příliš náročným mechanismem tvorby. Jde o čistě impulzivní věc s pachutí hořkosti, přesto to má něco do sebe... Nechte si líbit.

Dokonalé klišé

     Napsáno na literární dílně Evy Hauserové, dne 30. 10. 2010. Časový limit: 15-20 minut. Zadání: "Stvořte co největší klišé. Situace: Dva milenci na pláži." Vznikl z toho tento výplod, který splňuje zadání jen napůl. Nemohla jsem se ubránit lehkému parodování. Prostě to nešlo. :-D