neděle 3. července 2011

Ve stopách starce

Jsem toho názoru, že neumím psát povídky. Přesto se o to pošetile pokouším znova a znova. Tento pokus pochází z loňského října a najdete ho kupodivu taktéž ve čtvrtém sborníku soutěže Rytiny (www.rytiny.cz), a to na devátém místě.

Tančila requiem

"Patetické, imaginativní, nedospělé, smutné, melancholické, hororové, zajímavé, alegorické, ponuré, krásné, tajemné." Aneb jak se vyjádřili mí literární kolegové. Já osobně k této povídce chovám smíšené pocity... Řekněme, že mě neustále překvapuje. V tom dobrém i zlém smyslu.
Mimo jiné jde o vítězný kousek z nepříliš prestižní soutěže zvané Příbram Hanuše Jelínka (2010).

Kur jako kur

Poměrně starší záležitost (cca loňské léto), spontánní reakce na náhlou potřebu psaní. Podle toho to taky vypadá.

sobota 2. července 2011

Zelená múza

Taková malá pointová jednohubka. Jde o jednu z mých prvních miniatur, pokusila jsem se do ní vložit tolik umu, kolik jsem měla k dispozici. 
Věnováno mé první a nejlepší čtenářce, proto to odmítám špinit standardní sebekritikou. ;-)

Exitus nového věku

     Povídka v tónech šibeničního humoru, která mě přivedla k úvahám, z čeho by si člověk měl či neměl dělat legraci. Došla jsem k závěru, že smích je jediná účinná zbraň proti strachu. No ale dosti filozofie. Přiznávám, že toto dílko neprošlo příliš náročným mechanismem tvorby. Jde o čistě impulzivní věc s pachutí hořkosti, přesto to má něco do sebe... Nechte si líbit.

Dokonalé klišé

     Napsáno na literární dílně Evy Hauserové, dne 30. 10. 2010. Časový limit: 15-20 minut. Zadání: "Stvořte co největší klišé. Situace: Dva milenci na pláži." Vznikl z toho tento výplod, který splňuje zadání jen napůl. Nemohla jsem se ubránit lehkému parodování. Prostě to nešlo. :-D