Taková malá pointová jednohubka. Jde o jednu z mých prvních miniatur, pokusila jsem se do ní vložit tolik umu, kolik jsem měla k dispozici.
Věnováno mé první a nejlepší čtenářce, proto to odmítám špinit standardní sebekritikou. ;-)
Je tu se mnou. Schovává se v koutku zorného pole. Je zelená a podmanivá jako amazonská pastouška. Cesty mých myšlenek stáčí na kruhový objezd, v jehož středu se třepotá její božská aura. Svůdná dryáda, štíhlá studna vykoupení. Ano, má mnoho jmen a je mocná.
Když se nadechnu, pomyšlení na ni do bránice vyšle paralyzující impulz. Má víčka zapomněla mrkat, musím je zavírat manuálně. Jinak by se mi zamlžila kukadla a nemohla bych se kochat krásou těch neodolatelných křivek.
Jak skvělé by bylo, kdybych se mohla zmocnit jejího obsahu! Ale nejde to. Hlídá ji lítá okřídlená bestie. Hrůzostrašné monstrum se usídlilo v křehké smaragdové schránce. Ne, bylo do ní lapeno vlastní idiocií. Cesta ven by tu byla, ale ten proklatý tvor je příliš tupý na to, aby se dostal ven. Kvůli němu jsou mi taje zelenkavé pokladnice odepřeny. Možná navždy.
Teplota dosahuje k devadesáti stupňům. Fahrenheita. Je jen otázkou času, než vysublimuji z tohoto slzavého údolí. Smažím se na pánvičce s potiskem delfínů, v puse chřestím vysušeným jazykem.
A v mojí poslední lahvince mattonky plave vosa!
Všechno nejlepší, drahá Alasëo! Nechť se vosy vyhýbají Tvému pití! :-)
Až do poslední chvíle jsem přemýšlela, o čem to vlastně píšeš, a pak vida! Skvěle přesné.
OdpovědětVymazatA i s věnováním, no tohle, toho si vážím. :-)